Výměnný pobyt s Francouzi

Ahoj,
možná si ještě vzpomínáš na můj dopis o tom, jak jsem minulý říjen pobyla týden v Nantes. A jelikož se jednalo o výměnný pobyt, tak jsem se letos já ocitla v pozici hostitelské rodiny. Vybrala jsem si holčinu, kterou jsem si pamatovala z Francie, a tak jsem se ušetřila typickému stresu a strachu z toho, kdo se mnou bude týden sdílet domov.

„A to jako umíš francouzsky?"
Už třetím (nebo čtvrtým?!) rokem se učím francouzštinu, bohužel nemáme moc štěstí na vyučující, takže úroveň mých/našich schopností rozhodně není tam, kde by se očekávalo. O Francouzích je známo, že ani u mladých není pravidlem znalost angličtiny - s tím jsem naštěstí už počítala. Má korespondentka (pořád si na tohle slovo nemůžu zvyknout) se ale anglicky dokázala dorozumět bez větších problémů, a tak jsme francouzštinu upozadily. I tak jsem se ale přiučila několik novým frázím a snažila jsem se příležitosti využívat. Ovšem jestli někdy budu schopná pochopit rozhovor mezi Francouzi, budu na sebe opravdu pyšná, protože tomu (ne)rozumím asi stejně tak jako fyzice :D

„Co tady dělali?"
Francouzi se tady moc neohřáli (nebo spíš neomrzli), 17. března přijeli a 22. se zase vydali na cestu zpět. Den příjezdu a také následující den strávili s námi, dle programu rodin a další 4 dny na výletech (Terezín, sklárna v Novém Boru, IQ landia, Praha a samozřejmě centrum Děčína).
My byli ze školy uvolnění na jeden den, a tak jsme se přidali na cestu do Prahy. Já sama naše hlavní město miluju, a tak jsem doufala, že nadchne i ostatní. Počasí nám bohužel nepřálo, málem jsme se proměnili v rampouchy a ani z typického turistického programu jsme nebyli zrovna u vytržení, ale co se dá dělat.
Společného času nebylo mnoho, protože programy byly docela vyčerpávající a většina Francouzů byla zvyklá chodit spát brzy. S mojí korespondentkou jsme trávily večery povídáním, koukáním na Riverdale nebo hraním deskových a karetních her (Prší se u Francouzů těšilo velké oblibě :D ).
Třešničkou na dortu pro mě byla společná večeře poslední den. Když jsme se u stolu bavili anglicky, francouzsky i rukama a nohama o zábavu nebylo nouze. V tu chvíli jsem si vůbec nechtěla připustit, že druhý den všichni odjedou.

pocity a postřehy

Hodně česko-francouzských dvojic si nesedlo, ale to naštěstí nebyl můj případ. Z pohledu hostitelské rodiny musím říct, že věnovat téměř veškerý svůj volný čas někomu jinému, obětovat svoje soukromí, přizpůsobit se harmonogramu a omezit svojí rutinu je náročnější než se zdá. Na druhou stranu jsem ale byla moc ráda za vytržení ze stereotypu a mrzelo mě, že tady pobyli tak krátce. Člověk se sotva "otrká" (začne mluvit francouzsky více než 5 vět za hodinu), zjistí s kým si rozumí a už se zase loučí.
Všichni, se kterými jsem se bavila, byli z Česka nadšení a říkali, že jsou tu všichni milí, čeština zní moc hezky a melodicky a máme dobré jídlo (domů se vezlo několik Fidorek). Co se týče jídla, většina je zvyklá jíst mnohem méně a pomaleji než my (a tak jsem si přišla ještě víc jako Otesánek :D ). Nedalo mi to a musela jsem se zeptat, jak je to s těmi šneky a žabími stehýnky :D A opravdu, prý se to jí úplně běžně - tak jsem zvědavá, ochutnal/a bys?