leden + únor 18

Add Comment Edit

Kam se hrabe podzim! Právě tohle období, kdy už je zima příliš dlouhá, na mě působí nejhůř. Myslím, že to bylo zhruba před rokem, kdy jsem se svěřovala papíru ostošest a v jednom kuse přemýšlela o změně školy. Nevím, jestli je to náhoda, jestli jsem si to vsugerovala nebo jestli má opravdu roční období tak předvídatelný vliv. O to zářivější mi pak ale přijde každý sluneční paprsek, obloha bez obláčku a zrůžovělé nebe při cestě do školy. 

 Za uplynulé dva měsíce se toho rozhodně neudálo málo a já toho zase vypsala mnoho, ale ne na blog - teď je čas to napravit. 

 Začátek roku se zpravidla nese ve znamení maturitních plesů. A tak jsme se ohákly a užily si skvělý večer - hned třikrát.
Tiše závidím všem fotogenickým šťastlivcům.







   Nedávno jsem se s někým bavila o tom, jak důležité v našem věku (a hlavně dříve) je, mít kolem sebe ty správné lidi. Uvědomujeme si vliv všech jedinců vykukujích na nás z reklam a sociálních sítí, ale přitom nás nejvíc ovlivňují ti, se kterými se vídáme každý den a řešíme běžné situace. Na osmiletém gymplu spatřuju plno nevýhod, nicméně jedním z benefitů je to, že dost možná získáte opravdové přátele - jednoduše proto, že vzájemně dospějete.
   To, čím jsem ale chtěla navázat na další highlight bylo, že čas od času se objeví někdo, s kým sice nesdílíte většinu svého života, ale přesto jste sladěni na stejnou vlnu a doplňujete se, jako kdybyste se znali celý život. A právě tím člověkem je pro mě Nicole. Den s ní je zaručený recept na radost! A mimochodem, je to právě ona, kdo mi dal ten poslední impuls k založení blogu a ona, s kým jsem se doopravdy seznámila hlavně skrze dopisy.






Teploměr ukazující pod bod mrazu, líná (školní) rána a moje slabost pro nejrůznější hrníčky a plecháčky. To všechno jsou indície vedoucí k čajům, které jsem si v poslední době tak oblíbila. A když se nás takových sejde víc, návštěva čajovny na sebe nenechá dlouho čekat.
Čaj vs káva, co preferuješ ty?



Blíží se mi narozeniny, ale já už jsem ve věku, kdy mému okolí (minimálně tomu s menší fantazií) pro jistotu radím, jaké dárky mě potěší. Jak ráda dárky dostávám, tak ráda je i dávám. Ale myslím tím ty opravdové, z lásky, promyšlené - ne ty ze zdvořilosti, kupované na poslední chvíli, za které vám je vlastně líto utratit svoje peníze. Jedna z mých nejbližších kamarádek oslavila v únoru sedmnáctiny, a tak jsme si udělaly menší výlet do Prahy a připojily další zážitek do naší pestré sbírky. (Menší rada: Pokud požádáte google mapy o trasu do Stromovky, nezapomeňte, že to není zrovna malý parčík a doporučená tramvaj vás může zavést přesně na ten opačný cíp Stromovky, než na který se chcete dostat 😉- nevadí, tak pro příště. Je skvělé míjet všechny ty běžce během toho, co se se s láskou zakusujete do burgeru 😁)


studentská vietnamská kavárna Anthill - doporučuju!


Prahu a dárek spojuje ještě jedna věc a to představení Malý princ na Nové scéně Národního divadla. Lístky pod vánočním stromečkem našla ségra, která tuhle francouzskou klasiku miluje podobně jako já. Popustit uzdu fantazie a pokusit se zase být dítětem někdy není na škodu. Bohužel se mi ale nevyhnula chřipka, která řádí všude, a tak jsem si den nemohla užít uplně na 100%.
Nejlepším kontrastem k rušnému životu ve věčně uspěchaných velkoměstech je klidná příroda a osamocená chaloupka uprostřed ničeho. Upřímně, takový "detox" bych potřebovala častěji. No jak dlouho už jsi nehrál/a deskové a karetní hry? Jak dlouho vkuse už jsi nebyl/a s kamarády bez věčného sklápění zraku k mobilům? V jednoduchosti je krása, fakt že jo.



CONVERSATION

0 komentářů:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku ( Atom )
Back
to top