29/09/17
Vždycky se snažím momenty jako jsou tyhle uchovat v paměti v živých barvách, okopírovat a založit do pomyslného archivu. Nejraději bych je zakonzervovala - všechny ty pocity, náladu, atmosféru. Zavřela a nechala jako univerzální lék na horší časy. Sedím v autě jedoucím po monotónně šedé dálnici z Berlína. Nemám žádný konkrétní důvod se radovat, ale přesto je tomu tak.
Cítím se tak intenzivně šťastná, že mám nutkání nekontrolovatelně tančit, skákat, zpívat z plných plic a tváře už mě trochu bolí z křečovitého usměvu. Oči se mi lesknou, vítr proudící pootevřeným oknem mi čechrá vlasy, slunce mě co chvíli přiměje mhouřit oči.
Všichni ostatní v autě jako by se mnou vůbec nesdíleli těch pár metrů čtverečních. Soustředěnost za volantem, únava ve tváři, vrásky symbolizující starosti.
Ze sluchátek mi znějí hlasy Milky Chance, Alt J, The kooks a Beatles, jsem jako paralyzovaná neodůvodnitelnou radostí.
Opilá životem.
Ve vlastní bublině, v naprosté euforii, poblouzněná.
Všem přeju, aby tenhle pocit zažili.
All the love, Vanes
0 komentářů:
Okomentovat