Ahoj,
Už je to víc jak rok (sakra, cože?!), co jsem k tomuhle způsobu
komunikace přišla. Někdo mě přidal do fb skupiny, kde se můžeš
seznamovat s ostatníma directioners z Cz a Sk (neděs se, tenhle článek neni o 1D :D). Ne,
že bych tomu dávala nějaké naděje, ale seznámila jsem se tam
asi s 15 holčinama. S deseti z nich jsem si vyměnila adresy. S
pěti z nich pravidelně začala psát a se třemi si dopisuju do
teď...zůstaly ty nejlepší <3
Od té doby, co jsem se naučila skládat slova na papír, začala jsem psát. Příběhy, povídky, pohádky, přáníčka...když si to dnes zpětně čtu, směju se. Ale v tu dobu jsem si přišla fakt dobře,protože mě to bavilo a o to šlo. Teď zase píšu, protože mě to baví a cítím se dobře. Možná, že se s odstupem času jenom zasměju...Ale o to jde.
Sama sebe jsem
se ptala, jestli to vůbec v dnešní době má smysl..a došla jsem k tomu, že pokud jsi ten typ člověka, kterého dlouhá zpráva jenom
potěší a píšeš i mimo školní slohovky, rozhodně to smysl má.Napsat a doručit dopis sice pár dní trvá, ale s tím na druhé straně se mnohem rychleji poznáte (paradoxně) - pár stránek a máš kolikrát pocit, že toho člověka znáš celý život. Jednoduše se přes dopisování lépe navazují vztahy, protože ti ten na druhé straně nikdy neodpoví "like" a většinou ani nenechá "zobrazeno". Kolikrát mi přijde zpráva nebo sms a já mam pocit, jakoby jí ten člověk ani nechtěl psát, že je to jen tak ze slušnosti. Ale když mi přijde dopis, vím, že za tím aspoň minimální práce stojí, že tomu člověku na mě musí trochu záležet, když věnoval čas psaní (čas, který nikdy nikdo nemáme...). Nemluvně o obsahu dopisu, které jsou většinou hrozně milé nebo důvěrné.
Pamatuješ na pocit, když jsi jako dítě uviděl/a pod vánočním stromkem dárky? Tak takový je to asi pocit, když na tebe ze schránky nečekaně vypadne obálka. No a Vánoce několikrát do měsíce? Kdo by to nebral? :D
Jak víš, je to také "motiv" celého blogu. Chtěla jsem opravdu psát jen pro sebe a pro lidi, kterým bych tím dělala radost. Autorem jsem já a adresátem jsou všichni super osůbky, které mají podobný styl jako já, vezou se na stejné pomyslné vlně a vyhovují jim moje články. Mým cílem je vytvořit tady virtuální místo, kam se bude rád vracet okruh pravidelných čtenářů a právě články formou dopisů mi přijdou takové osobnější :) Posílám vám všem trochu pohody a úsměvů a doufám, že se ti i tenhle dopis líbil...
 |
| Dopisy, které mi psala babička na tábory, když jsem byla malá |
All the love, Vanes
0 komentářů:
Okomentovat