Jak začaly letošní prázdniny aneb Praha, koncert a milí lidé

Ahoj,
posledním dnem v červnu 2016 jsem dokončila 9. třídu a střemhlav se vrhla do dalších letních prázdnin! Každé ty 2 měsíce mají své kouzlo a já jsem fakt zvědavá, co přinesou ty letošní. Prvních užitých 9 dní mám za sebou a doufám, že v téhle atmosféře budou pokračovat i další týdny. Na úplném začátku prázdnin jsme si s kamarádkami udělaly radost v podobě koncertu a výletu do Prahy, takže tady mám pro tebe pár fotek a několik milých vět z toho dne...


Hned po rozdání vysvědčení, vzájemném objímání spolužáků, dojmutí třídního učitele, předání všech kytiček, vín, bonboniér a děkovných slov jsme se s mojí (milovanou fotografkou :D) Natálkou vydaly do Ústí, kde jsme se nakonec dostaly na koncert Sebastiana. Tenhle žánr zrovna neposlouchám, ale koncert posloužil jako fajn zpestření dne.

Užily jsme si to, ale ten den byla v plánu ještě Praha a my teda musely odejít už v průběhu. 

Ve vlaku do Prahy jsme se sešly s druhou Naty (taky fotografkou-to aby v tom byl zmatek :D) a Zuzkou, spořádaly jsme koupené bagety, zazpívaly pár písniček, vyfotily děsně kvalitních selfíčka a asi za sto let  hoďku dorazily do Prahy na hlavák. Náš silně vyvinutý smysl pro orientaci se začal projevovat... :D



Došlo mi, že mojí lásku k městům a lidem prostě nezapřu. Mohla bych celý den jen chodit přes Václavák a vstřebávat tu atmosféru, náladu, energii..jo, asi jsem cvok. 
Občas mám sto chutí někoho oslovit a začít si s ním povídat, protože prostě působí zajímavě. Někdy přemýšlím, jestli takhle někdo vnímá mě...Jak jsme tak míjely davy, vyskočilo na nás po pravé straně  knihkupectví a my ho nemohly minout.
V knihkupectvích vždycky najdu hotové poklady :D Třeba taková bichle celá o Paulovi a v angličtině? Proč ne? Tak třeba někdy... :D 

Když vidíš poletující bublinky po náměstí, co uděláš? No vrátíš se do dětských let <3 
Taková běžná raw, fitness, veganská a paleo svačinka :D

No není tohle ráj?? Fitnessačka ze mě prostě nikdy nebude :D Cestou k vyhlášené zmrzce Angelato jsme narazily na tenhle okouzlující Candyshop a musely se v něm aspoň na hodinku minutku zastavit. Ceny už teda nebyly tak lákavé jako sladkosti, ale žijeme přece jen jednou, ne? 

Mé introvertní já je posedlé představou dokonale útulné kavárničky. Myslím, že mě to popadlo po krátké návštěvě Hanushka coffee house v anglickém Hastings. Jelikož se příjemné mrholení rychle změnilo na ne tak příjemný dešť, schovaly jsme se do Cukrkávalimonáda, o kterém jsem dřív neslyšela (jak jinak). Hrozně krásné a příjemné prostředí mě nadchlo. Měla jsem plný žaludek kyselých žížalek, čokoládiček všech odstínů a marshmallows, takže jsem si nic nedala, ale příště to určitě napravím! 
Fotku jsem si nemohla odpustit!

Tahle krásná malá osůbka s polaroidem v ruce je moje kamarádka Zuzka, taky začínající bloggerka a právě na jejím blogu najdeš další fotky z našeho malého prázdninového tripu ... určitě SEM mrkni ;) 


Kdo mě zná, ten ví, že když mám něco/někoho ráda, vždy tomu naplno propadnu...Netvrdím, že je to vždy na dlouho, ale rozhodně intenzivně. Nevím, jak moc kladná nebo negativní tahle vlastnost je, ale mně zatím nepřekáží. Momentálně jsem propadla tehdejšímu šílenství okolo Beatles a tak jsem mohla oči nechat na John Lennon pub hnedka vedle Lennon's wall. Nechala jsem tam ale opravdu jen oči, protože namířeno jsme měly už jinam...

Jak je možné, že jsem o těchto pedofilních uměleckých dílech dřív neslyšela? :D

Mohla bych tam jenom tak sedět a nenudila bych se...
Náplavka. Nás ale poměrně tlačil čas, takže dlouhé vysedávání se nekonalo a opravdu jen tak tak jsme stihly vlak. Nechtělo se nám cpát se do už tak přeplněných kupéček a proto jsme se usídlily do úložného prostoru na kola, kde nás (přes naše překvapení) průvodčí nechal. Cestou jsme ale dostaly šílený hlad a tak jsme si udělaly ještě menší zastávku v Ústí nad Labem a díru v žaludku zaplnily úžasnými bagetami a mangovým sorbetem z bagetérie Boulevard.


A ještě o našem celodenním štěstí na milé lidi...

Od přátelských průvodčích ve všech vlacích, prodavačky na stejné šílené vlně jako jsme byly my, náhodné paní, která nám sama ochotně pomohla s cestou (když ten náš dokonalý orientační smysl na chvilku selhal) nebo směšně pesimistické důchodkyně ve vlaku, které jsme zvedly náladu natolik, že s námi zpívala Jede jede mašinka :D 

Stojím si za tím, že místo, kde se nacházíme je sotva z poloviny podstatné, větší váhu má to, s kým tam jsme. Dlouho mi to nedocházelo, ale opravdu je to tak. Proto jsem vděčná za mé zlaté kamarádky a za tak krásné zakončení školního roku a vlastně třešničku na dortu za ukončením základky! 
Teď si přijdu děsně stará :D

Děkuju Natálce za fotky, na další se koukněte na jejím ig.
A taky děkuju tobě, za přečtení dalšího mého dopisu, posílám ti dobrou náladu, ať už jsi právě kdekoliv!


All the love, Vanes 

CONVERSATION

3 komentářů:

Back
to top