To nejlepší z ledna (lyžák, ples, knížky...)

Ahoj,
od posledního dopisu už utekl nějaký ten pátek a já přemýšlela nad tím, proč tomu tak je. Nevěděla jsem o čem psát, protože se dělo všechno a zároveň nic a já neuměla najít takovou tu zlatou střední cestu jak o tom psát. A tak se mi zastesklo po článcích shrnujících předešlý měsíc, protože to přesně byl ten prostor pro všechno (a nic)! A tak já už to nebudu okecávat a pokusím se sepsat (skoro) všechno, co mělo své místo v prvním měsíci letošního roku...

Lyžák
Od letošního lyžáku jsem toho moc neočekávala, možná jsem spíš měla obavy z toho, jak bude probíhat (vzhledem k tomu, jak dopadl ten poslední a také k tomu, že jsem 3 roky nestála na lyžích). Nakonec jsem ale odjížděla spokojená a šťastná (i když noční asi jedenáctihodinová jízda zpátky do ČR byla peklo :D). V Rakousku jsem byla teprve podruhé a v Alpách poprvé, ale ten nádherný výhled, hory, modrá obloha (a poslední den dokonce teplo a sluníčko) byla perfektní kombinace. Každý den jsme lyžovali v jiném středisku, takže jsme se vyhnuli stereotypu. Bylo hrozně fajn strávit týden s kamarády a ještě na tak krásném místě.



aneb nebudeme ztrácet čas úklidem :D


Knížky






Velkou radost jsem měla z opožděného vánočního dárku, který mi přišel poštou přímo od mé kamarádky Domi, se kterou si dopisujeme už rok a půl a pořád se nám nějak nepovedlo se setkat na živo. O to větší radost mi udělalo, když mi s hustě popsanými řádky dopisu přišla i knížka Malého prince. Ten příběh miluju a nakonec jsem knížku takhle překvapivě dostala od Domi, která ani nevěděla, že si ji chci už dlouho koupit. Byl to jeden z nejkrásnějších dárků k Vánocům a skoro měsíční zpoždění mu neubralo na kouzlu.
  

A další knížka, která mi udělala radost je Továrna na sny od Anie Songe. Kdo mě zná nebo četl některé moje starší články, tak ví, jak moc mám Anie ráda. Továrna na sny je první knížka téhle blogerky (jejíž články čtu už zhruba rok a půl), takže knížka byla naprosto nepostradatelná na mé poličce. Ještě jsem ji nedočetla celou ( protože hned na začátku Anie upozorňuje, že si čtenář má dát na čas a taky prostě hrozně pomalu čtu), ale líbí se mi, že je v ní prostor na vlastní dopisování a také ilustrace čekají na fantazii čtenáře, který si je může sám vybarvit. Tím, že čtu Anie už docela dlouho, mi přijde, že většinu myšlenek už jsem od ní slyšela, ale když je vše podávané s takovým nadhledem, ani mi nevadí přečíst si je znovu.




Mnohem víc diář nebo deník, než knížka...Q&A a day (3 years journal) jsem dostala od kamarádky už k Vánocům, ale přišla mi škoda se o něm nezmínit. Je to deník s předtištěnou otázkou na každý den v roce. Kouzlo je v tom, že je deník na 3 roky, tudíž během let se můžeš smát tomu, jakou odpověď na danou otázku jsi napsala před rokem/dvěma. Navíc to nejsou úplně povrchní otázky, spíš porovnáš, jak se měnil tvůj postoj a názor na danou věc.




Plesy
Na plesech jsem letos byla poprvé a původně se mi tam vůbec nechtělo. Nemám moc ráda akce, kde člověk 'musí vypadat dobře' a celkově jsem nevěděla, co od toho očekávat. Nakonec jsem si ale oba večery hodně užila a vůbec by mi nevadilo, kdyby na naší škole byla ještě třetí maturitní třída :D 





"Mám dobrý čas"
Tohle slovní spojení poslední dobou používám čím dál častěji, protože mi "have a good time" přijde jako ideální popis pro všechna ta odpoledne strávená s kamarádkami v kavárnách, na procházkách, v Mcdonaldu, kdekoliv. Vlastně mi to přijde i vystihující jednu z dalších sobot strávených v Praze, kdy jsem jenom seděla v kavárně ("Dobrá trafika" na Újezdu) s kamarády, se kterými jsem se dlouho neviděla a snad 5 hodin jsme si jenom tak byli, povídali,... a přišlo mi to krásný <3.



Poslední dobou začínám být aktivní na instagramu, takže jestli mě zatím nesleduješ: @vaness_vel

Ještě by se našlo plno témat, o kterých bych se chtěla rozepsat, ale nechci tady psát nekonečný příběh, takže si to schovám na příště.... Leden je za námi, tak jak se ti vlastně daří plnit předsevzetí? 
All the love, Vanes








CONVERSATION

0 komentářů:

Okomentovat

Back
to top