To nejlepší ze září

Ahoj,
poslední dobou jsem si říkala, že září je jako jedno dlouhé pondělí - ne moc pozitivní poznámka pro začátek, co? Pořád jsou tady ale ty pěkné věci, to rozptýlení, přerušení stereotypu - to, o čem chci psát.

    V první polovině měsíce jsme jely s kamarádkou na You fest ( samostatný článek o tom najdeš tady) a to byl takový ten nejsvětlejší bod v tomhle měsíci a když už byl za mnou, začala jsem si ještě víc uvědomovat tu stereotypní realitu.
    Určitým rozptýlením jsou pro mě určitě filmy a i tento měsíc jsem nějaké zhlédla a konkrétně to byl Shutter island  - Mám ráda psycho/drama thrillery a když hlavní roli ztvárňuje Leo DiCaprio, nad ničím neváhám :D. Nechci toho moc vyzrazovat, protože moment překvapení hraje v tomhle hodně velkou roli, ale určitě můžu prozradit, že po skončení jsem snad pochybovala i o vlastní existenci, haha. Nevím, jestli se vám film (rozuzlení) bude líbit, protože třeba pro mojí mamku to bylo zklamání, ale mně se film líbil (nebudu ani hádat, jak velký podíl na tom má Leo :D).
Dalším filmem je The Beatles: Eight days a week - The touring years. Na tenhle dokument s poněkud dlouhým názvem jsem šla s babičkou do kina a využila to k oslavě jejích narozenin. Beatles jsou naší společnou láskou, takže ideální. Moc se mi líbilo zpracování filmu, jak to bylo pojato, jestli máte k Beatles aspoň trochu blízko, doporučuji. Záběry z koncertů a zkoušek mě překvapily svojí kvalitou a po ukázkách z koncertů se mi chtělo tleskat i přesto, že jsem se dívala jen na plátno.

    Více než na plátno a obrazovky se snažím dívat do listů (knih, zápisníků)...no je asi zbytečné dodávat, že mi to moc nejde. Ale snaha se cení, ne? Jako takovou malou výzvu jsem si ustanovila,že od září do konce listopadu přečtu nejméně 4 knížky. Ano, někdo by přečetl za stejný časový úsek i trojnásobek, ale pro mě je to výzva. Není to tak, že bych se do čtení nutila přes vlastní nechuť, to vůbec, jen si čtení potřebuji posunout o trochu výš na pomyslném žebříčku priorit. Za tento měsíc jsem si přečetla takovou holčičí oddechovku Život jedna báseň od Coleen Hooverové. Poslední dobou čtu jen samé dívčí oddechovky a upřímně začínám mít pocit, že se potřebuji posunout, aspoň trochu. Fantasy mě nikdy nebralo a stále mě to táhne k takovým jednodušším příběhům, ale zároveň i ke "klasikám" jako je Deník Anny Frankové nebo Velký Gatsby. Tentokrát se pokusím zvolit tu druhou možnost.
To nic ale nemění na tom, že si neodpustím P.S. (Aňa Geislerová), protože na tu se těším už bezmála půl roku :D.

   I když píšu tyhle řádky, v pozadí mi hraje hudba. 30. září vydal své debutové CD Thom Artway a já se nemohla dočkat, až si ho poslechnu! Jeho hudba není vůbec mainstreamová, což s sebou nese i fakt, že vám možná nesedne po prvním poslechnutí a nebude se vám celý den melodie přehrávat v hlavě, ale zároveň je těžké si jí oposlouchat. Pro melancholické podzimní večery si určitě pusťe Hedgehog (na Spotify třeba), já si CD moc zamilovala <3. A takovým malým velkým překvapením byla první sólová písnička Nialla Horana. Moc se mi líbí- styl, atmosféra, slova, melodie a vše co se se skladbou This town pojí.
Tady takové malá ochutnávka toho, co například mi v září hrálo v playlistu:

Move- Saint motel ♫ Cruel - Shakehips ft Zayn ♫ Cool girl - Tove Lo♫ Kids - One republic♫ Send them off - Bastille ♫ Shovels and Dirt - The strumbellas ♫ Classic - MKTO (Ideální po ránu!) ♫ Lot to learn - Luke Christopher

  V nejbližší době Prahu navštíví nebo už navštívilo poměrně dost interpretů, byl někdo z vás na nějakém koncertě nebo to plánuje? Jestli ano, tak já mezi vás bohužel nepatřím, ale vynahradím si to určitě jindy! 
   
Jsem velký milovník festivalů a koncertů, ale i do divadla občas zavítám (samozřejmě bych nejraději stála na jevišti :D). Vyrazily jsme s kamarádkami na pohádku Jak se do království vrátilo štěstí. Ne proto, že by se nám zastesklo po dětství, ale protože tam hrála naše kamarádka Naty, a tak jsme přišly jako malá morální podpora. Není asi nutno zmiňovat, že jsme tam trochu zvyšovaly ten věkový průměr :D.

    Tenhle článek vychází se značným zpožděním, je to hlavně tím, že jsem si na psaní nenašla vůbec čas a když už jsem konečně před pár dny zasedla k notebooku a sepsala článek, v náhledu jsem zjistila, že se nějak zbláznil systém nebo co :/ :D. Nakonec jsem celý článek napsala znovu a musím říct, že s tímhle jsem mnohem spokojenější, než s tím původním. Všechno zlé je pro něco dobré!
Takové pěkná věta na závěr, ne? Tak já už to nebudu natahovat!